Vyberte stránku

přítomný okamžik

Poučky o moci přítomného okamžiku jsem dost dlouho považovala spíš za takové rádoby osvícené řeči, než za něco, co by stálo za to přijmout za své. Stejně jako vznešeně znějící povídání o vybírání vlastních myšlenek. Říkala jsem si, že je to celkem hezká teorie, ale určitě ne něco, co se dá dlouhodobě praktikovat v denním životě. A myslela jsem si to i přesto, že „techniku“ vybírání vlastních myšlenek jsem si úspěšně osvojila…

Dnes si myslím, že ke každému velkému kroku ve vlastním myšlení je potřeba ten správný „návod k použití“. Jinak je to jen iluze, která se zdá být naprosto nedosažitelná. A kterou často vlastně ani nemáte chuť nějak zkoušet (i když byste nejspíš řekli „Ano“, pokud by se mohla sama od sebe prostě stát).

Dva krásné návody vám dnes prozradím

U mě samotné měl „návod k použití“ překvapivě jednoduchou podobu. Říkal:

„Zkuste to na jeden jediný den. Jeden jediný den se soustřeďte na to, abyste věci, které se dějí, brali prostě tak, že jsou. Bez hodnocení, bez vyvozování závěrů či vytváření krizových scénářů ve vlastní hlavě. Prostě se to děje/stalo.“

Dokonalá úleva přišla už v okamžiku, kdy jsem to vyzkoušela poprvé. Není třeba se rozčilovat nebo zahlcovat negativními pocity – ať je situace jakákoliv. Prostě se to děje. Stačí udělat, co si situace žádá – a pak ji i ve své hlavě přenechat minulosti.

Asi netřeba říkat, že po tomto zjištění už věta „zkuste to na jediný den“ neměla žádný smysl – myšlení v přítomném okamžiku jsem okamžitě přijala za své (byť zpočátku to samozřejmě nejde úplně samo 🙂 ).

Vyčistit si hlavu od myšlenek na minulost, budoucnost a „co kdyby“ můžeme mnoha způsoby – kupte si diář a pište si do něj všechno, co skutečně potřebujete řešit (nebo chcete „možná někdy“ udělat). Přestaňte se týrat tím, co bylo v minulosti „špatně“. Minulost minula. Cokoliv jste vy (či někdo další) učinili, učinili jste tak, jak jste v danou chvíli nejlépe uměli. Často právě ty špatné věci po mnoha měsících či letech vykrystalizují v něco skvělého, co by se bez nich vůbec nestalo.

A nakonec – každé „co kdyby“ nahraďte v mysli tím nejlepším scénářem, jaký s v hlavě dovedete představit. Představujete si dlouhé fronty v supermarketu, kam musíte po práci na nákup? Nahraďte tuhle představu jinou, kde s úsměvem přicházíte k prázdné pokladně. I kdyby se vaše lepší představa nevyplnila, ušetříte si jednu ošklivou chvilku ve vlastní hlavě. Pokud nejste válečný stratég, hru na „co by kdyby“ můžete klidně škrtnout ze svého života.

No a co

V nové  knížce Míši Měřínské Magicky ženská (která je překvapivě mnohem víc o duši, než o malování a oblékání) jsem dnes ráno objevila metodu, kterou zná každé malé dítě. My dospělí jsme se ji ale bohužel odnaučili. No schválně – kdy jste v mizerné situaci naposledy řekli „No a co“ a odmítli se zabývat důsledky, které možná ani nepřijdou?

Schválně to zkuste. Ujel vám ráno autobus? No a co. Rozbilo dítě sklenici? No a co. Kleknul vám počítač uprostřed rozepsaného textu. No a co.

Zameťte střepy, vyřešte situaci tak nejlépe, jak to zrovna jde – a pokud bude mít daná situace nějaké následky, vyřešte je, jak nejlépe umíte. Až přijdou.

V mnoha případech vlastně o nic zásadního nejde. Je jen na nás, jestli střepy na podlaze okomentujeme slovy „nosí štěstí!“ nebo kvůli nim seřveme viníka za to, že zase nedává pozor a zničí, na co sáhne. Stojí nám ta ošklivá chvíle za 12 korun, které dáme za novou skleničku?

A když jde o něco důležitějšího? No a co. Nepříjemné věci se občas v životě stávají. Mnohdy proto, abychom se pohnuli z místa zase o kousek dopředu. Špatné myšlenky je tak jako tak nevyřeší – a nakonec stejně všichni uděláme, co je třeba, aby se i ta nejošklivější situace nějak urovnala.

Kouzlo přítomného okamžiku a života v něm není o tom, že zavíráme oči před minulostí a budoucností. Je o tom, že bereme věci jen tak vážně, jak vážné opravdu jsou a nesvíráme svoje srdce obavami či zlostmi, které stejně k ničemu nevedou.

Ať se vám daří!

Lucie