Vyberte stránku

V duchovnějších kruzích se dlouhé roky tradovalo, že osobní rozvoj se s penězi, a zejména jejich větším množstvím, příliš neslučuje. Teď už hojnost a peníze nejsou „zakázanými“ tématy – nicméně většina lidí zabývajících se duchovnem je stále nemá.

Hojnost a bohatství jsou do značné míry, ne-li úplně, otázkou přístupu k nim.

Pokud je byť jen část vaší mysli přesvědčená o tom, že peníze nejsou duchovní, kazí charakter, nebo vám nejsou určeny, šlapete si tím po vlastním štěstí.

Dost často mě ale zaráží jiná věc, s hojností spojená. Možná sami víte, že dávání a štědrost přináší odměnu – pokud tedy nedáváte jen kvůli ní. Dát ale můžete jen něco, co sami máte – ať už se jedná o fyzické věci (hrušku, kterou nemáte, těžko věnujete někomu jinému), nebo  o věci duchovní. Občas se ale někdo tohle pravidlo snaží obejít, a doufá že to bude fungovat…

Nebude.

Před časem jsem se v jedné facebookové skupině potkala s paní, která pravidelně ostatním rozesílala energii. Tu lásky, tu léčení, tu hojnosti… Jsem plně přesvědčená o tom, že to myslela dobře. Jenže přinejmenším toho posledního zcela zjevně nepožívala.

Výsledkem byla velice nepříjemná a vlezlá energie, ze které mi po lehkém „osahání“ nebylo ani trochu dobře, a jen jsem rychle řešila, jak ze sebe očistit i tu trochu, která se mě stačila dotknout.

Paní jsem se pak na její hojnost zeptala přímo. Odpověděla mi, že i když je v životě poměrně šťastná za všech okolností, hojnost se jí rozhodně nedrží – spíš s penězi „vždycky nakonec nějak vyjde“.

Principy dávání platí úplně stejně v duchovní rovině, jako v té fyzické. Co sami nemáte, nemůžete dát. Chcete-li dávat víc, máte dvě možnosti. Dávat to, co máte (možná teď nedisponujete penězi a hmotnými statky, ale máte třeba spoustu času navíc) – nebo se zasadit o to, abyste měli na rozdávání.

Jeden z vesmírných zákonů říká, že není dobré dávat druhým to, čeho máte sami nedostatek – a bude vám to chybět. Pokud patříte k lidem, kteří by se rozdali, i když si to vlastně nemohou dovolit – zkuste tenhle přístup trochu přehodnotit. Pokud dáváte druhým to, co sami potřebujete, narušujete rovnováhu a škodíte – sami sobě. A pokud svým konáním škodíte, nikdy z toho nevzejde nic dobrého.

Dávání je skvělá věc. Užívejte si ho, pokud můžete. A pokud máte ještě nějaké pochybnosti o tom, že je dobré žít v hojnosti – přečtěte si následující příběh:

Za posledních 100 let zmizelo z povrchu zemského více než 50% deštných pralesů. Na problém již mnoho let upozorňují různé ekologické organizace – a jejich práce má nějaký přínos. Přinejmenším o tomhle problému všichni víme, i když většina z nás deštný prales nikdy neviděla.

Jenže i přesto se kácí a vypaluje dál – takovým tempem, že ekologové odhadují úplné zničení deštných pralesů do poloviny 21. století. Počítáte dobře – většina  nás se téhle smutné události nejspíš dožije.

Naštěstí ale existují lidé, jako je třeba Johan Eliasch. Pokud hádáte, že jde o vrcholného představitele Greenpeace, netrefili jste se. Johan Eliasch je milionář. Představujete si chamtivce hrabivce, co k tomu určitě nepřišel poctivě, nebo tak něco? (Pokud ano, zapracujte na tom, jak vnímáte bohaté lidi – pokud jsou podle vás špatní, sami nikdy bohatí nebudete. Protože přece sami sobě nedovolíte, abyste se špatnými stali).

Ale zpátky k Johanovi. Johan je milionář – kterého skutečně zajímá ekologie a životní prostředí. A tak v roce 2005 koupil za účelem ochrany 400.000 akrů (tj. asi 1600 čtverečních kilometrů) deštného pralesa. Ač se o ochranu pralesů zasazuje i na poli politických jednání, kde je výsledek vždy nejistý – jedno už víme. Na jeho část pralesa pilou či jinak nikdy nikdo nesáhne.

Když jste bohatí, můžete pomáhat opravdu hodně 🙂