Nálepku “Neumí kreslit” jsem dostala ještě ve školce. Obrázky ostatních předškoláků asi vypadaly lépe, a tak bylo třeba mi sdělit, že můj talent se patrně bude nacházet někde jinde…
Ve škole se k téhle nálepce přidala další – “Škrábe”. Dvojku ze psaní jsem na pololetním vysvědčení z druhé třídy obrečela – a navždy vzdala touhu mít samé jedničky – neb mi došlo, že jsou věci, kde mi ani sebevětší snaha nepomůže. Třídní si s mojí mámou špitala o podezření na dysgrafii – a nikoho ani nenapadlo, že se u mě možná jen trochu zpozdil vývoj jemné motoriky a rada “dejte jí blok a pastelky a nechte ji denně hodinku kreslit” by to nejspíš do půl roku vyřešila…
Holčička s diagnózou “Neumíš kreslit”, marně čekající na pochvalu za obrázek, totiž hrátky s barvami celkem rychle vzdala.
Možná máte sami podobný příběh – ať už jde o kreslení, zpívání, sportovní talent nebo cokoliv jiného… Jestli ano, čtěte dál.
Nálepka “Neumí kreslit” se u mě celkem zabydlela. Kreslila jsem jen ve škole – a tam se to prostě dělalo, nikdo neříkal, jak na to. Holčičce, co “neumí kreslit” neměl nikdo potřebu vysvětlit, že není třeba vybarvovat celou plochu jednou barvou, jako na předloze omalovánek. Ani to, že se dají barvy pastelek míchat a překrývat, nebo že při práci s vodovkami stačí nechat barvu šikovně rozpít… A tak jsem se kreslit prostě nenaučila.
…až jednou…
…mi moje kamarádka Katka ukázala techniku jménem Zentangle – kreslení pro každého, bez ohledu na talent a zkušenosti. A já si při hledání podrobností pustila pár videí na YouTube. A našla spoustu dalších, na kterých jejich autoři jednoduše ukazovali techniku, jakou kreslí. “Vezmeš tyhle tři barvy, naneseš je kousek od sebe, přejedeš mokrým štětcem – a tohle to udělá.”
Párkrát jsem to zkusila, a došlo mi to. Kreslení je řemeslná dovednost, jako každá jiná. Pokud máte talent, můžete kreslit úžasné věci, které budou lidé obdivovat. Pokud ho nemáte, ale víte, jak na to – mužete prostě normálně kreslit. A čím víc to budete dělat, tím to bude lepší.
Mnohým z nás bohužel nějaká chytrá hlava radost z kreslení sebrala dřív, než nám bylo 10. (Toho, kdo vymyslel známkování podobných předmětů ve škole, by měli vystavit do výlohy pro výstrahu těm, kdo si dodnes myslí, že je to dobrý nápad).
Dobrá zpráva je, že teď jste dospělí. Je jen na vás, jestli takové nálepky pořád hodláte nosit. Pokud ne, kupte si v papírnictví pastelky a blok (nebo skvělé omalovánky pro dospělé), a začněte zkoušet, co to udělá, když… Pusťte si doma oblíbené cédéčko, a zpívejte bez ohledu na to, jestli vás slyší sousedi. Prostě zjistěte, jestli vám ten kousek duše, co vám kdysi vzali, někde nechybí. Třeba jako já zjistíte, že vás to nejen baví, ale vlastně to i celkem umíte…:-)
S láskou
Lucie
PS: Můj muž žije od dětství s nálepkou “Neumí zpívat”. Párkrát jsem ho slyšela – a nebylo to dobré. Pak se během pár týdnu všechno změnilo. Naše děti totiž tahle nálepka nezajímala, a chtěly svoji písničku na dobrou noc. A můj muž zjistil, že jediné, co musí udělat, aby se zpívat naučil – je prostě zpívat…